Přeji Vám dobrý den, vážený pane předsedo Parlamentu! Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Dávno jsme se neviděli, a je to dobrý pocit se zase setkat. Loni v tuto dobu se kvůli pandemii koronaviru neuskutečnilo naše obvyklé setkání. Je také veliké pokušení, abychom se oddali radosti opětovného setkání, i když si musíme dnes promluvit o vážných věcech, vždyť za padesát dní nás čekají volby.
Když se člověk připravuje na hodnocení stavu republiky, musí mít jasno ve dvou věcech: kdo jsme, a o čem chceme mluvit. To pro naši komunitu doposud nedělalo problém. Ani pro mne osobně, tudíž člověk, který strávil šestnáct let v opozici, také šestnáct ve vládě, s pěti dětmi a pěti vnoučaty za sebou už skutečně může mít jasno v tom, kdo je ve skutečnosti. My, kteří jsme se dnes sešli, jsme různí lidé, ale jedna věc je v nás společná: jsme Maďaři, kterých společnou vášní je Maďarsko. Teď jsme se ale mohli nečekaně dozvědět od levice, že to víme špatně: my jsme ve skutečnosti houby. Houby, které udržují ve tmě, a krmí je hnojem. Mohli jsme se dozvědět také to, že my, co ještě k tomu pocházíme z venkova a z vesnic, nedokážeme vyluštit ani nějakou křížovku, a podle levice jsme již dopoledne v 10 hodin opilí, a máme také vypláchnuté mozky. Mohli jsme se také dozvědět, že protože jsme Fideszáci, musíme také trpět na aberaci. Mohli jsme se také od levice dozvědět, že ve Fidesz jsou také Židé, i když ne hodně. Mohli jsme se také dozvědět, že teplých je zase hodně. Levice vypočítala: ze Židů příliš málo, z teplých zase příliš hodně. Je záhadou, jak jim to vyšlo. Zamyslel jsem se nad tím, co řekla levice, a jsem dospěl k tomu, že ty houby asi sedí. Protože tolik blábol pronese člověk jen tehdy, když je mu je na houby. Ale je také možné, že je to strategie, nějaká nová politická strategie. Pourážet lidi, vysmívat se postižením lidem, pošlapat venkovany, vyhrožovat se důchodcům, a opovrhovat ženami. Dlouhá léta se takto nemluvilo s Maďary. Člověk nedokáže uvěřit svým uším. Jestli je to strategie, tak je to celosvětový patent. Asi bude mít pravdu De Gaulle: mluvit dokáže každý, vedoucí ale rozezná také to, kdy má mlčet. Tak, nebo jinak, je to trapné – ne málo, ale hodně. Ještě i pro nás, protože levice je taková, jaká je, ale přece jenom je součástí národa, jako neblahý úděl v Hymně. Ale na druhé straně je ještě trapnější. Gyula Horn se obrací v hrobě, Medgyessy se nestačí dívat na bok, a bývalí straníci SZDSZ se dívají zmateně na špičky svých bot. Nevadí to pouze Gyurcsányovi a Bajnaimu, vždyť oni našili na krk celé zemi toto show. Oni ho dali na jeviště před sebe, aby nebylo vidět, že ve skutečnosti se oni připravují na návrat. Vedoucí nejzkorumpovanější vlády Maďarska, Gyurcsány a Bajnai – posilněni o jednoho experta na houby. To by byl teda veliký tím, který se přihlásil ke vládnutí Maďarsku. To je nabídka levice pro Maďarsko. Člověk ani neví, jestli má plakat, nebo se smát.
Už zůstala mojí milí Přátelé jenom otázka, o čem budu dnes mluvit. Vrátí se děcko ze svaté mše. „Co bylo?” – ptají se ho. „Jen to obvyklé. Farář mluvil.” „O čem mluvil?” „O hříchu.” „A co řekl?“ „Neschvaloval.” Jsem s tím také já, co chci říct. Dnes odpoledne jenom to obvyklé, Maďarsko musí jít kupředu, a ne nazad. Ale co je to kupředu a ne nazad? Zdá se to být jednoduché, ale co je to kupředu a ne nazad? Nuž, budu dnes mluvit o tom.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Prožili jste to také Vy, máme za sebou dva těžké roky. Pandemie, vlny stěhování národů, energetická krize, říšské výbuchy vzteku Bruselu, chladný vánek studené války na našem zátylku, zneklidňující stín války nad východní– a střední Evropou. V této situaci jsme museli zorganizovat obranu proti koronaviru. V takové situaci bylo třeba restartovat ekonomiku, nahradit zrušená pracovní místa, poskytnout oporu a madlo mladým, rodinám, a starším občanům. To tak spolu je hodně také z knedlíků, ne to ještě z úkolů. Patří poděkování lékařům, ošetřovatelům, záchranářům, organizátorům očkovacích kampaní, pracovníkům operativní skupiny za jejich nadlidská úsilí! Je třeba vyjádřit poděkování panu prezidentovi János Áder a manželce za práci, kterou pomáhají dětem osiřelým kvůli pandemii. Děkujeme, děkujeme také za to, pane Prezidente!
Milí Přátelé!
Taková pandemie, která udeří z ničeho nic je také jakousi zatěžkávající zkouškou, jakýsi stres-test. Klade nás všechny pod tlak. Klade pod takovou zkoušku také politiku a ekonomiku zemí. Mohli jste vidět také Vy, že maďarský stát obstál velice dobře. Parlament jednal průběžně, poskytl vládě pole působnosti a nástroje vládě tolik potřebné k úspěšné obraně, přičemž udržoval situaci také pod kontrolou. Pandemické orgány, nemocnice, tak často nedůvodně podceněné, znevažované maďarské zdravotnictví si splnilo svůj úkol fantasticky, státní orgány, policajti, a vojáci pracovali koordinovaně, rychle, a disciplinovaně. Vláda zůstala jednotná a rozvážná, akceschopnost země nebyla v ohrožení ani na sekundu, čili ústavní systém řízení státu zavedený v roce 2011 obstál ve zkoušce. V Evropě padala jedna vláda za druhou, rozpadaly se koalice, pravidla se měnily nesledovatelným způsobem, a tisíce demonstrantů byly potlačeny pomocí brachiálními prostředky. Důvěra lidí pomalu, ale jistě vyprchal. U nás se nic takového nestalo. Doma se nám povedlo zachovat, ba co víc, také posilnit veřejnou důvěru, protože podle většiny občanů Maďarsko se bránilo dobře. Musíme mluvit také o tom, protože patří to také ke pravdě, že Maďarsko napadl nejenom virus, ale napadla také levice, která doufala, že může způsobit pád vlády. Když bylo třeba udělat omezování, požadovali rozvolnění, když bylo třeba rozvolňovat, tak požadovali omezování, vřískali o diktatuře, organizovali dehonestující akce ze zahraničí, rozšiřovali padělaná videonahrávky, a nepravdivé – jako i poplašní zprávy.
Milí Přátelé!
To je vážná neodpovědnost, nebo také ještě horší. Nezdráhejme se těchto slov. V době smrtelné celosvětové pandemie využívat obavy milionů rodin na položení vlády je čin, který se nedá obhájit před žádným soudem. Pro oba také nastane ta správná doba: jedna se stane 3. dubna, a ta druhá podle úsudku Páně.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Od roku 2010 jsme reorganizovali nejenom stát, ale jsme vybudovali také novou maďarskou ekonomiku. To mělo také svou zkoušku. V roce 2010 jsme se rozhodli, že místo sociálních dávek poskytneme občanům práci. Kdo chce pracovat, pro toho je práce. Navzdory pandemii nikdy nepracovalo tolik lidí v Maďarsku o doby změny režimu, pracuje o více než milionů občanů víc než v době vlády Gyurcsánye. A k tomu pracují na ne jakémkoliv úrovni, protože musíme vyrábět konkurenceschopné zboží a služby s možností odbytu na mezinárodních trzích. Je to existenční otázka, protože jsme vybudovali ekonomiku opírající se na zahraniční prodej, čili na export. Loni se nám povedlo překonat další brutální rekord. Export Maďarska se zvýšil na 119 miliard eur. To si třeba představit, že z hlediska počtu obyvatel jsme na 95, místě ve světě, ale z hlediska našeho výkonu exportu jsme na 34. nejlepší příčce. Z hlediska exportu na jednu osobu už jsme na 27. místě. Jen si to vychutnávejme.
V roce 2010 jsme se rozhodli, že klíčová odvětví pomaďarštíme. Proto snížíme zahraniční vlastnictví pod úroveň 50 procent v bankovním systému, v médiích, jako i energetickém sektoru. Rád bych připomněl pro každého: v případě bank byla výchozí pozice na úrovni 60, v médiích na 66, v energetickém sektoru na 71 procentech, ale nadnes se dostali již všude do většiny maďarské vlastnictví. Během pandemie koronaviru – není to žádná maličkost – jsme dokázali udržet to, co jsme převzali do maďarských rukou, ba co víc, pokračovali jsme ve zpětném získávání klíčových společností, tentokrát šlo o firmu zásobující plynem a elektrickou energií oblast země na východ od řeky Tisa. Kurucské části jsou již na svobodě, nyní následuje Panonie. Krize sem, nebo tam, pokračovali jsme, ba co víc zrychlili jsme zahraniční investice maďarského kapitálu. Možná se ještě pamatujete na to, dříve jsme se rozhodli, že maďarské společnosti působící v zahraničí musí přivést domů tolik zisku, kolik vyvezou z Maďarska zahraniční společnosti působící u nás. Tak, a jenom tak lze udržet v rovnováze maďarskou ekonomiku. To je sice ještě opodál, ale ani v době pandemie jsme se neobrátili, jeli jsme kupředu a ne nazad. Mol se rozšiřuje, také v Polsku nakoupil 417 benzínových čerpadel. OTP je přítomna na celém Balkánu. Maďarský podnik může vybudovat systém mýtného v Indonésii o 270 milionů obyvatel. V České republice dodává společnost Magyar Villamosművek elektrickou energii 1 milionu 600 tisíc spotřebitelům. Ale už máme také firmu pro zpracování drůbeže ve Vietnamu, podnik pro výrobu krmiva a pryžového bitumenu v Rusku, a také telekomunikační společnost v Albánii, a v Černé Hoře. Do toho Maďarsko!
To není málo, ale já považuji za největší výkon maďarské ekonomiky to, že během pandemie nemusely ani rodiny zatáhnout za ruční brzdu. Ba co víc, začalo se s osvobozením placení daní pro osoby mladší 25 let, a rodinám se vrací jejich daně, a v těchto dnech také byl doručen třináctý důchod. Třináctý důchod není pouze ekonomický úspěch, ale také skutečné odškodnění. Vracíme to, co sebrala vláda Gyurcsány – Bajnai. Turecké dítě pořezalo, maďarské dítě léčí. Země pracovala 12 let na tom, abychom napravili historický hřích levice. Važme si toho. Také Maďaři v zahraničí zjistily, že patří k nám nejenom když svítí slunce, ale také v době problémů. Pokračovali jsem také v jejich programech, vybudovali jsme na druhé straně hranic již 170 nových mateřských školek, a zrekonstruovali jsme dalších 790. Do toho Maďaři!
A jako vždy od roku 2010, šli jsme také během krize po vlastní cestě, k restartu ekonomiky jsme aplikovali recepty ne z Bruselu, ale způsob léčby Matolcsy–Varga, nešlapali jsme na brzdu, nestáhli jsme se do úkrytu, ale jsme odvážně předbíhali také v zákrutě. Vzali jsme na sebe riziko. Míra rizika nebyla nízká, ale víte, po pravdě řečeno nikdy to tak není. V ekonomické politice ti, co hrají o jistotu skončí dřív nebo později na konci fronty. Je to, jako jízda na kole. Jestli nešlapeš, spadne. Tak toto nespadlo. V roce 2021 jsme již dosáhly růst o 7 procent, a bohatě jsme překonaly úpadek způsobený pandemií. Hodnocení roku ať je jakkoliv suché, Dámy a Pánové, je třeba mluvit také jazykem čísel. Státní dluh se nám povedlo udržet pod úrovní 80 procent, a do konce roku stlačíme zpět na 77 procent. Mezičasem ve Francii stoupl státní dluh na 115, ve Španělsku na 120, v Itálii dokonce na 154 procent. A nastalo také to, na co asi pomyslel málokdo, já například určitě ne, státní dluh Rakouska předběhl úroveň Maďarska. Navzdory pandemie se zvýší minimální mzda v roce 2022 o 20 procent, přičemž daně zatěžující práci jsme snížili o 4 procenta. Dali jsme dohromady velkou národní dohodu, která v sobě zahrnovala odbory, zaměstnavatele, vládu, jako Parlament, který odsouhlasil dohodu. Kromě samozřejmě levici, která neodhlasovala nic. Já Vás prosím, abyste měli v den voleb na paměti, že levice nehlasovala za zákon o koronaviru sloužící jako základ k obraně. Nehlasovala za moratorium úvěrů. Nehlasovala za zvýšení minimální mzdy. Nehlasovala za vrácení rodinných daní. Nehlasovala za nezdaňování osob do 25 let. A nehlasovala ani za snížení daní. Doufám, že ve volbách voliči nebudou hlasovat za ně. Mějte prosím na paměti také to, že vláda Gyurcsány – Bajnai jeli po zcela jiné cestě, jako my. Oni šli nazad. Sebraly třinácté důchody, sebraly jednoměsíční mzdy, jeden rok placené mateřské dovolené, zrušily program pro zakládání domovů, také daňové úlevy rodin, a zavedli placené zdravotnické služby, zvýšily na dvojnásobek ceny elektrické energie, a trojnásobek zemního plynu pro občany. Ale přijde na psa mráz, teď 3. dubna jim to můžete spočítat Vy. Summa summarum, s patřičnou skromností, ale sebejistotou můžeme prohlásit, že ani během pandemie jsme se nevzdaly našich cílů, proto Maďarsko se dostalo z této krize silnější, jako jsme se tam dostali.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Co se týče budoucnosti, máme před sebou vážné otázky. Bude válka? Budou peníze? Bude další pandemie? Bude další migrační vlna?
Bude válka? Teď mluví každý o tom. Situace je pochmurná a křehká. Mapu znáte také Vy, Maďarsko je obklopeno instabilními regiony: západní Balkán a Ukrajina. Na Balkánu jsou také velcí hráči: Spojené státy americké, Evropská unie, Rusko a Turecko. A to vše u našich hranic. Nezapomínejme, že Bosna je ve vzdálenosti 70 kilometrů od jižních hranic Maďarska, a také dnes máme 665 vojáků na Balkánu. Recept pro zavedení míru a uklidnění Balkánu je jednoduchý: rychlé členství v EU, dohoda se Srbskem, a Marshallův plán od Evropské unie. Škoda, že se neuskutečňuje toto. Maďarsko se v uplynulých letech posilnilo. Proto Vám říkám, že se nebudeme nečinně dívat, aby špatná velmocenská politika způsobovala škody v našem sousedství. Ani Berlín, ani Brusel nemůže dělat politiku Balkánu vůči Maďarům, ale ani bez nás. Neakceptujeme taková rozhodnutí Bruselu, která jsou v protikladu se zájmy Maďarska. A protože zájmem Maďarska je mír, ekonomický rozvoj, jako i zapojení regionu do Evropské unie. Nemůže být ani řeč o sankcích, politika trestaní, poučování, anebo jakákoliv jiná, velmocenská arogance. Je třeba mluvit ne o Balkánu, ale s Balkánem, a konat ve spolupráci s nimi. Balkán je jako vždy, i nyní nekonečně komplikovaný, ale je možné mírové řešení akceptovatelné pro všechny. O hodně naléhavější je ale konflikt Ruska a Ukrajiny. Zájmy Maďarska jsou také tady jasné. Nejdříve musíme předejít válce. To nám diktuje nejenom humánnost, ale také maďarské zájmy. Jen se zamyslete: v případě války by k nám přicházeli z Ukrajiny na sta tisíce, možná na miliony uprchlíci, co by změnilo naruby politickou a ekonomickou situaci Maďarska. Pamatujte jen na devadesátá léta, přicházely k nám z území bývalé Jugoslávie deseti tisíce uprchlíků, a ani to nebylo jednoduché. Z Ukrajiny by je přišlo o hodně víc, pravděpodobně bez naději k návratu. My pracujeme za mír, ale samozřejmě jednotlivé státní orgány se již začaly připravovat. Disponujeme scénářem a akčním plánem také pro případ válečného rozuzlení.
Dámy a Pánové!
S ohledem na velikost, vojenské-a ekonomické síly Maďarska nejsme schopni vlívat rozhodujícím, nebo jenom neopominutelným způsobem na vztahy Evropské unie, Západu, a Ruska. Jenže to není důvod na nečinnost. Hrajeme s otevřenými karty, nikdy jsme se netajily s tím, že strategii Bruselu považujeme za chybnou, a sankce vůči Rusku zase za slepou uličkou. Jsme přesvědčen, že bez ekonomické spolupráce s Ruskem zůstane Evropa nadále chudokrevná a bleďoučká. Opovrhovat spoluprací, a zcela propustit obrovské ekonomické možnosti Číňanům je strategická chyba. Ale během uplynulých let jsem uznal já sám, že nedokážeme změnit zahraničněpolitické směřování Evropské unie, a místo zbytečných sporů jsme raději vypracovali a zprovoznili jeden maďarský model. Jsme členy NATO a Evropské unie, a mezitím jsme vytvořili vyvážené politické vztahy a ekonomické kontakty s Ruskem. Maďarský příklad je důkazem toho, že je to možné.
Dámy a Pánové!
Válka ať je už studená, nebo horká, napětí a konflikty mezi Východem a Západem přinesly doposud pro východní Evropu a Maďarsko jenom problémy, utrpení a vážné ztráty. Je pochopitelné, že nechceme vstoupit ještě jednou do této řeky. Proto jsme se rozhodl pro mírovou misi do Moskvy. Ledy zmražených vztahů je třeba rozbít, a je třeba otevřít cestu k jednáním. Je sice pravda, že Maďarsko nedisponuje ledoborcem na jádrový pohon, ale krumpáč máme, a někdy stačí jedna štěrbina, aby vyplul zdravý rozum na povrch. Je v prospěch nás všech, že dnes si již podávají v Moskvě kličky lídři Evropy. My Maďaři jsme se samozřejmě naučily také to, že bezpečnost není otázka přátelství, ale síly. Z toho plynou dvě věci. Především musí existovat mezi Maďarskem a Ruskem území s co možná největší šířkou a hloubkou. Dnes je to Ukrajina, jejíž nezávislost a životaschopnost je proto – proto! – přímý maďarský zájem. Za druhé: Vojenská síle Evropy má být minimálně srovnatelná s vojenskou sílou Ruska; pokud tomu tak není, o bezpečnosti evropských národů nebudeme rozhodovat my, Evropané, ale Američané a Rusové. Proto Maďarsko podporuje, abychom vytvořili evropské vojenské schopnosti a společnou obrannou sílu. V duchu toho jsme se pustily do výstavby moderní maďarské armády a příslušného zbrojařského průmyslu. Bohužel, ještě jsme nedosáhli průlom. Zbrojařský průmysl musíme ještě spojit s ekonomikou, musíme sem zapojit univerzity, výzkumní ústavy, inovační parky, a samozřejmě, potřebujeme mladých, kteří jsou připraveni ke službě, a je-li to nutné, ochránit domovinu. Finanční příspěvek za zbraně, který byl vyplacen teď sice vyjadřuje dobře naši úctu a je to vážné uznání ze strany společnosti, ale ještě nestačí. Ještě nás čeká hodně práce. Potřebujeme vlastní sílu, potřebujeme vlastní, národní armádu. Nikdo, ani jeden z našich spojenců nebude riskovat svou kůži za Maďarsko místo Maďary. Členství v NATO sem, nebo tam, neexistuje na světě taková aliance, která by ochránila naši vlast místo nás. Vedle nás, s námi možná, ale místo nás určitě ne. Jestli nejsme dostatečně silní, Maďarsko nemůže být v bezpečí. Od Clinta Eastwoodu víme: je-li nějaká zbraň na blízku, je lepší, když je v našich rukou.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Budou peníze? Železná Lady jednou řekla: se socialisty je problém takový, že jim vždy dojedou peníze jiných. A skutečně: nejdříve seberou pomocí vysokých daní peníze od těch, kteří za to pracovali, pak to rychle rozflákají, a proto musí vzít úvěry, které chtějí splácet z těch peněz, které seberou lidem pomocí ještě vyšších daní. A na konci jsou také daně, jako i zadluženost v nebesích, a hroutící se ekonomika pod velikou tíží zase na zemi. Nezaměstnanost utahování opasků, hory dluh, IMF, nejsou peníze. Když úřaduje levicová vláda, nikdy nejsou peníze. Vždy to končí takto. Dnes ale běží rozvoje za mnoha tisíc miliard, počet chudých a míra chudoby se snížila, střední vrstva sílí. Minimální mzda je dnes vyšší, jako byla průměrná mzda za vlády Gyurcsánye a Bajnaiho, čili jsou peníze, a když můžeme pokračovat vládnout, tak budou nadále. Na rozvoj venkova budeme vydávat například trojnásobek toho, co doposud. Z ekonomiky založené na práci budou peníze z práce. Daně jsou nízké, příjmy rostou, lidé nakupují, a investují, vyplatí se pracovat. Už bychom mohli dát cikánům zahrát tuš, kdyby boky evropských ekonomik nevmáčkla inflace, čili zvyšování cen, která jak víme všichni, nás obírá o peníze. Ve Spojených státech amerických se vyšplhala na 40-roční špičku, na 7,5 procent, jsou země Evropské unie, kde je inflace dokonce vyšší jako 10-procentní. Také u nás by byla taková situace, kdybychom nechránili průběžně rodiny. Mimořádná situace si vyžadovala mimořádná řešení, proto jsme se nedívaly nečinně na rostoucí ceny, ale jsme zavedly politiky čtyř stopů: stop režijním výdajům, stop cenám pohonných hmot, stop úrokům, a stop cen potravin. Takové něco se uskutečnilo v Maďarsku naposledy před třiceti lety. Dnes je situace taková, že u nás je nejnižší cena elektrické energie, a třetí nejnižší cena plynu v celé Evropské unii. Snižování režijních nákladů funguje, právě to od nás probírá Francie a Španělsko. Cena pohonných látek je u nás pátá nejnižší. Dnes platíme 480 forintů, bez cenového stropu bychom platili o hodně nad 500 forinty. Cenový stop se osvědčil, proto ho prodloužíme o další tři měsíce. Úrokový stop ochrání rodiny a hypotekárním úvěrem, stop cen potravin pomůže všem, ale především osobám s nižšími příjmy.
Dámy a Pánové!
Snižování režijních nákladů snižuje inflaci o 1,5 procenta, cenový stop pohonných hmot o půl procent, a stop cen potravin o 0,9 procent. Podle posledního hlášení vydané Evropskou unií představuje míra inflace v Maďarsku 5,4, a příští rok 3,6-procentní, které převyšuje o hodně, a také bud převyšovat zvyšování mezd. Takže peníze budou, protože Maďarsko bude pracovat také v budoucnosti. Zachováme, ba co víc, rozšíříme podpory rodin. Nezříkáme se toho, aby místo finančních těžkostí při narození dětí jsme vytvořili raději výhodné finanční podmínky. Budou děti, budou peníze, a ochráníme rodiny. Tímto směrem je kupředu!
Dámy a Pánové!
Ale ve věci inflace existuje ještě jeden háček, jeden zpomalovací práh. Nazývá se: Brusel. Liberalizovali trhy s plynem a elektrickou energií, ale nevypracovali a ani nezavedli legislativní pravidla tlumící hektické výkyvy. Tím vystavily napospas finančním spekulantům Evropu. Je to vážná chyba, protože ceny energií odpovídají za 50 procent inflace. Jsme vedly obrovský boj, aby Brusel konečně prohlásil jádrovou energii a zemní plyn za udržitelnými. Nakonec jsme dospěly k úspěchu, ale jsme ztratily hodně času, a vliv na ceny se již vymkl z rukou bruselštích byrokratů. Jejich kroky jsou nedostatečné, a opozděné, již vzniklou krizi nevyřeší. Proto vysoké ceny energií – podle našich nynějších vědomostí – zůstanou s námi ještě dlouhá léta. Ještě štěstí, přesněji řečeno díky razantnosti a sekáčství Pétera Szíjjartóa, že jsme ještě včas uzavřeli s Rusy dobré smlouvy o dodávkách plynu. Jenomže v Bruselu se problém nesnižuje milí Přátelé, ale narůstá. Místo záchranní vesty můžeme dostat do krku mlýnský kámen, protože se chystají zavést v celé Evropě represivní daně na majitele bytů a motorových vozidel. Je absurdní, že členské státy musí kromě vysokých cen bojovat také s Bruselem. Je načase, aby někdo vyslovil: Plán Bruselu, který se chtěl chránit vůči narušování klimatu zvyšováním cen energií ztroskotal. Ztroskotal, protože zničí evropské podniky, a také evropské rodiny. Slepá ulička. Je zapotřebí nový plán!
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Podívejme se, zda po těchto věcech budou další pandemie. Svět dnes musí žít s tím, že vedle doby stěhování národů nastalo také období pandemií. Pandemie se rozšířila na celosvětovou, vyžádala si hodně životů, napadla pracovní místa, a ochrnula ekonomiku. Ani nás to neobešlo, ale my jsme se alespoň probudily mezi prvními. V Evropě jsme založili mezi prvními operativní skupinu. Nakoupily jsme mezi prvními plicní ventilátory, a připravily jsme nemocnice na příjem pacientů pandemie. Mezi prvními jsme nakoupily potřebné vakcíny, mezi prvními jsme naočkovali více než polovinu občanů, a mezi prvními jsme restartovaly naší zemi. Zdá se, že nadnes již máme za sebou tu těžší část. Za pochodu jsme udělaly změny ve světě nemocnic. Uspořádaly jsme mzdy lékařů, vypořádaly jsme se s úplatky, rozdělily jsme soukromou péči od státního, a to vše na základě dohody s lékařskou komorou v míru, porozumění, a to vše během nejsilnější pandemie. Děkujeme za to! Už během pandemie jsme začaly s rozvojem domácího zdravotnického průmyslu. Dne již vyrábíme to, co potřebujeme, anebo můžeme potřebovat v době další pandemie: rouška, plicní ventilátory, zdravotnické pomůcky. Největší sousto se samozřejmě továrna na vakcíny vybudována v Debrecíně za 55 miliard forintů, která do konce roku může začít s výrobou.
Milí Přátelé!
To nemůže nikdo zaručit, aby se v době globální ekonomiky proplétané vzájemně mnoha miliony nitky nevypukli další a další pandemie. Ale to můžeme zaručit, že maďarské zdravotnictví a farmaceutický průmysl, jestli to bude potřebné, bude přijímat další a další pandemie v plné výzbroji.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
A nakonec, zda bude další migrační vlna u našich hranic? Nejenom že bude, ale také je. Denně se pokouší vstoupit na území Maďarska několik stovek osob. Loni to bylo 122 tisíc pokusů, a letos v lednu již více než 12 tisíc. Nějakou dobu jsme doufali, já sám také, že podaří-li se rychle uzavřít naše hranice, migranti pochopí, že nemá smysl se pokoušet u maďarských hranic. Nepochopili. Důvodem toho může být, že Maďarsko stejně, jako kdysi, chceme-li nebo ne, uvědomujeme si to, nebo ne, je ve skutečnosti pomezní tvrzí vnitřních evropských území, především německých území, a migranti mají nasměrováno přesně tam. Život pomezních tvrzí nebyl nikdy jednoduchý. Doposud jsme minuli na ochranu hranic víc než 600 miliard forintů. 600 miliard forintů! Před migrační krizi jsme mohli tyto peníze napumpovat do ekonomiky, anebo jsme je mohli dát rovnou rodinám. Dnes to musíme vydávat na obranu. Hunyadi zastavil vojska sultána o Bělehradu, my jsme zase zastavili vojska Györgya Sorose u našich jižních hranic. Ale přesně z příkladu Bělehradu víme, že žádný triumf sám nevyřeší nic, a od Bělehradu se velice rychle dostaneme k Mohácsi. Ochrana hranic si vyžaduje neustálou pohotovost, houževnatost a vytrvalost. Těžká, velice těžká práce. Plus k tomu musíme mít oči také vzadu, protože nemůžeme být klidní ani ze směru Bruselu. Tam se grupují agenti Györgya Sorose, a Jidáši, kteří jsou k mání za třicet stříbrných na takřka všechno, znalí písma, kteří považuji národní státy za protivníka, ale minimálně za jakýsi překonaný přebytek, hlučící se dav expertů a poradců, a samozřejmě, také vlci globálního kapitálu, kteří pocítí peníze ve všem, takže i v migraci. Oni pracují na tom, aby invazi, zaplavení Evropy nám dali akceptovat jako jakýsi přirozený stav, jako nějakou historicky nezastavitelnou nutnost. Jsou místa, kde již dosáhli úspěchů. Italské hranice jsou děravé, jako řešeto. Hlava Francouzů je jakžtakž nad vodou. A Němci se prohlásili jednoduše za imigrantskou zemí. Vzdali jsme se Afghánistánu, v Africe je obrovský růst populace, její vlny můžou kdykoliv převalit přes Středozemní moře. Křesťanská Evropa se nalézá kvůli vlastní vnitřní slabosti a síle vnějších úderů ve velice vážném problému. Vypadá to tak, a sám to vidím tak, že latinské křesťanství v Evropě již ani nedokáže stát na vlastních nohách. Bez aliance uzavřené s ortodoxií, východním křesťanstvím asi jen těžko přežijeme příští desetiletí. Ceterum censeo, Evropa potřebuje národy Balkánu.
Milí Přátelé!
Takže si prosím zapamatujte dobře, maďarské obranné linie stojí na hranicích jenom do té doby, pokud jsme my ve vládě. Gyurcsány a jeho kumpáni řekli jasně: „Migranti neubližují nikomu, ba co víc, během jedné-dvou generací by se z nich také stali Maďaři, proto je důležité, aby se ti, co jsem přijdou, cítili dobře.” Jestli dopustíme, aby bruselští byrokraté stojící na straně migrantů dopomohli najednou směšných a nebezpečných představitelů Gyurcsány-show k vládnutí, otevřou hranice. A jestli je jednou vpustí, nelze to už nikdy napravit. Bude tady taková otevřená společnost, že se ještě i naši vnuci budou prohýbat pod tou tíhou, jestli ještě vůbec budou.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Možná stojí za to si promluvit tady o tom, proč My a Brusel případně kasta západoevropských intelektuálů a expertů, co dělají politiku, koryfeji názorů jsme na tom jakoby „já o voze, druhý o koze“. Protože není pochyb, že já o voze, druhý o koze. Myslíme si něco jiné o hodnotové tradici Evropy, myslíme si něco jiné o budoucnosti národů, národních států, jiné o globalizaci, a nyní si myslíme něco jiného také o rodině, ba co víc, dospěli jsme k tomu, že si myslíme něco jiné také o binární struktuře společnosti založené na ženě a muži. A proto, že tomu je tak, a je tomu tak, si nevyhnutelně představujeme a přejeme sobě a našim dětem jinou budoucnost. Rád bych chtěl v tom učinit jasno, že tady neustoupíme ani o krok. 3. dubna si ochráníme své děti v referendu, otec je muž, matka je žena, a naše děti ať nechají na pokoji!
Netoužím po jejich soucitu, ale pravda je taková, že pracuji s nimi již třicet let, a vidím to tak, je to můj osobní postřeh, že ve hloubce rozdílů se ukrývá to, že my jsme prožívaly úplně jinak konec studené války, a právě proto to interpretujeme rozdílně jako oni, západní státy neokupované Sověty, včetně Ameriky. Tady je pes zakopán. Jedná se o to, že oni nežily v diktatuře, a svobodu – jak to píše Márai – dostali jako dědictví. My jsme zase žily v tom, v diktatuře, a svobodu jsme nedostaly, ale jsme si jí vybojovaly. Nepodceňujeme příspěvek západu, ale pro nás je jasné, jako den, že studenou válku vyhráli Poláci, Češi, Maďaři, Němci, Bulhaři, Rumuni, Estonci, Litevci, a Lotyši čili my. Jak víme, studenou válku vyhrál antikomunizmus a národní idea tak, že opětovně nastolila národní státy. Podle nás zvítězil národ na třídou, víra v Bohu nad ateizmem, a soukromé vlastnictví nad vlastnictvím socialistického státu. Oni si myslí něco úplně jiného. Oni si myslí, že nad komunizmem zvítězila jejich liberální demokracie. V jejich hlavách nestojí, a ani tehdy nestály v centru pozornosti národní státy, ale globální svět, který řídí globální organizace, instituty a sítě, a který je propojen obchodními a technicko-komunikačními sítěmi na celosvětové úrovni. Proto je Soros György jejich hrdina, samozřejmě, i to drobné neuškodí. Proto se nedokážeme dohodnout ani ve věci právního státu, a demokracie. Jak víme, žijeme v ústavním systému právního státu, co zakládá a chrání velice jasně Ústava. Pro ně představuje právní stát jakýsi nástroj, kterým si můžou nás vytlouct na podobu svého. Proto oni nestojí o fakta, a ani o naše argumenty. Oni svádí svatou válku, jakýsi džihád právního státu. A milí moji Přátelé, vůči džihádu zřídka pomáhají slova. Tady musíme ukázat sílu, ať teda přichází reconquista! Stejná je situace také s demokracií. Oni vidí odbourání, odchod od demokracie, my zase náš každodenní život. S volby, referendem, virulentním levicovým tiskem a silnými politickými spory. Jsou jako ve freudském vtipu ta žena, která prchá před hrůzostrašným stínem, který ji pronásleduje. Když ji stín dohoní, žena se ptá skomírajícím hlasem: „Co chcete ode mne?” Na co stín: „Já? Vždyť vy mne sníváte!” Takto tudíž jsme na tom navzájem, a pravdou je, že se nechceme stát takovými, jako oni, a asi nemůžeme uvěřit ani tomu, že by se chtěli přizpůsobit k nám. Nemá žádný smysl popírat rozdíly. Tato diskuse je v rámci západního světa nevyhnutná. Diskuse je samozřejmě důležitá, ale ne nejdůležitější. Nejdůležitější je, zda dokážeme zůstat pohromadě. Hlavně zde, v Evropě, protože Evropská unie má před sebou budoucnost jenom tehdy, když dokážeme setrvat společně i navzdory neustále rostoucímu kulturnímu odcizení. Z naší strany my chceme udržet Evropskou unii v jednotě. Proto jsme poskytli víckrát nabídku tolerance tak Bruselu, jako i Berlínu. Neočekáváme, aby si osvojili a uvedli na evropskou úroveň maďarskou migrační politiku, maďarskou rodinnou politiku, nebo maďarskou zahraniční – a národní politiku, ale ani oni nemůžou požadovat od nás, abychom převzali jejich. Není jiného řešení, jenom tolerance. Jen tak dokážeme nalézt společnou cestu, protože také Unie musí jet kupředu, a ne nazad.
Vážené Dámy, Vážení Pánové!
Takto tudíž stojí naše věci na konci zimy roku 2022, padesát dní před volbami. Vidíme, že význam voleb je obrovský, pro Maďary je to bytostní otázka. My bychom chtěli už konečně jednou takové volby, které nejsou bytostní otázkou, ale jednoduše jde o volbě dobré vlády! Je mi líto, teď je to nemožné. Tyto volby jsou ještě o tom, že se chtějí vrátit Gyurcsány a Bajnai. Včera také Ferenc Gyurcsány oznámil, že jsou připraveni na návrat. A když se vrátí, vrátí nás tam, kde jsme jednou již byly, a kam netouží žádná část našeho těla. Připomeňme si jen, jaké zklamání způsobilo pro Budapešť její nové levicové vedení. Po devíti letech v opozici dostali šanci k tomu, aby ukázali, co dokážou udělat. Plus k tomu vláda podporuje rozvoj hlavního města nad síly země. Navzdory tomu je tady chaos, špína, bezdomovci a nekonečné kolony aut, korupce, nekompetentní vedení, nadutost, a lenivost. Lidé Gyurcsánye se posadili do kasy, Bajnai zase hezky v tichosti provozuje svůj systém provizí. A k tomu stačili dva roky zpackané vládnutí levice. Každý může vidět, oni jedou nazad, ne kupředu. Samozřejmě je pravdou také to, že za slunečného počasí a za dobrých větrů dokáže také opilý kapitán ukormidlovat svou loď. A v bezvětří stačí také to, když je někdo vysoký, hubený, a rád spí dlouho. Ale za silného větru z různých směrů, za bouřkové situace je zapotřebí dobrý námořník. A je možné že naše kůže je profukován větrem, naše tvář je zbrázděna, máme drsné ruce, ani naše způsoby ne vždy sledují dvorní etiketu, a ani náš pohyb není právě jako tanečníka baletu, ale plavba je naší vášní, a máme rádi nade vše tuto loď, za kterou odpovídáme. Poznáme vlny, a vážíme si moře. Viděly jsme již obrovské bouře, řídili jsme již v obrovském větru, a co je nejdůležitější: víme, kam chceme jet. Mám to také sem napsané: kupředu, a ne nazad!
Milí Přátelé!
Levice teď vyrukovala s tím humbukem, že ti, co se připojí k nim, zanechají za sebou svůj dosavadní život tak, jako učenci Krista rybářskou síťku. To už prosím není první levicový adept na spasitele. Já se pamatuji, že také Ferenc Gyurcsány to začal takto. Mně připomíná nejspíš toho dálkového léčitele – hochštaplera v televizi, který slibuje uzdravení, ale ve skutečnosti ti jenom nabízí akční DVD tři v jednom. A když jsi uvěřil všechny ty žvásty, koupil jsi si všechny ty publikace, a vezme kramle s tvými penězi na Bahamy, Ty zase zůstaneš sám bez vyléčení, s prázdnou kapsou, spolu s hromadou kýčovitých DVD.
Milí Přátelé!
Od roku 2010 nám chtějí prodat počtvrté pohádku o změněné, obnovené, reorganizované a semknuté levice. Já jsem si jist, že žaludek Maďarů to nepřijme ani počtvrté. Přiznám se, já doufám, že jakkoliv jsou komunisté houževnatí, a zvyklí na třídní boj, jakkoliv mají rozvinutou techniku klonování, jestli je teď přemůžeme, nedokáže vyrobit tolik MiniFrant, aby coby ještě jednou vstoupili do kolbiště. Známe nepřítele. Parašutisty Gyuri báčiho oslovujeme pomalu po jejich jmen. Ani žoldnéřů přicházející z Bruselu nenasazují poprvé vůči nám, a my víme, jak je rozehnat. Teď se ale nemusíme starat o ně, ale o náš vlastní tábor. Milí moji Přátelé, nikdy jsme ještě nebyly tak silní, dobře organizovaní, a odhodlaní, jako teď. Vyhrňme si rukávy, a dejme tečku na konec případu. Do sedla, kampaň se začala, je načase, abychom vyjeli na koni také my!
S našim příchodem počítejte za padesát dnů z pravé strany! Pánbůh nad námi, Maďarsko před vším! Do toho Maďarsko, do toho Maďaři!